Červenec 2012

Pseudoimaginární improvizovaný nesamostatný výboj elektrického pole za sníženého tlaku (c)

10. července 2012 v 18:47 | Jill |  Smetí
Jestli bych někdy měla mít nějakou kapelu, ironiejako že se to při mém hudebním nadaní může lehce státironie, bude se jmenovat přesně tak, jak zní nadpis. A nebo když budu mít nějaké sportovní družstvo do turnaje v ringu. Bude se jmenovat taky tak, i když bych pak v něm měla zbýt sama. Neboť se mi vážně nelíbí, když je někdo v těchhle věcech přízemní a prosazuje raději trapný název "Žirafy"... (Vzhledem k choulostivosti tématu byl název v uvozovkách kapku pozměněn.)

Má maličkost si zase jednou usmyslela vydat se na jeden ze svých blogů, aby mohla na internet přispět dalším nesmyslným článkem jakých v dnešní době vzniká ohromná spousta.
Tento článek však smyslu pozbývá ještě víc, jelikož už končí... Bez hlubší myšlenky.

No, pojďme mu přidat trochu podstaty, však by si to zasloužil, n'est ce pas?
Pokud budete mít někdy dlouhou chvíli a chuť na nějaký vážně dobrý film, s kapkou vkusné romantiky, určitě se podívejte na Janu Eyrovou z roku 2011 od režiséra Caryho Joji Fukunagy s Miou Wasikowskou v titulní roli. Ten film jsem viděla již dvakrát a určitě to tím nekončí. Když vás nějaký film donutí znovu začít číst knihu, která vám ještě nedávno připadala zdlouhavá neřku-li poněkud nudná, to je už co říct... A teď budu trochu taková, jaká obvykle nejsem (pokud se ovšem nemluví o panu Hetfieldovi) - když už se vám to náhodou příliš zamlouvat nebude, určitě vám učarujou oči pana Rochestra...