Vlastní vesmír

11. října 2011 v 20:05 | Jill |  Smetí
  • Jo, mám svůj malý vlastní vesmír, ze kterého se jen velmi nerada vzdaluju.
  • Mívám dny, kdy se chci smát a není čemu. Nesměju se navenek... ale tak vnitřně. Ostatní to prý nemají. Teda nevím jestli všichni ostatní, ale minimálně někteří. Ale to je škoda, protože si tolik neužijou.
  • Spousta lidí radí, ať se vykašlem na to, co si o nás myslí ostatní. Já už jsem to udělala. A je to fajn. Ale kolik dalších to dělá. Kolik z těch, co to nám ostatním radí, se chová podle svých rad? Já to ale nikomu nezazlívám. není to tak lehké.
  • Není to zvláštní, ale stejně se tomu divím. Všimli jste si, že se někdy lidi chovají jinak, když jsou jen s vámi a potom, když přijde někdo další, dělají ze sebe někoho jiného?
  • Proč bych na chodbě na gymplu nemohla nahlas říct "Kostkáček" nebo "Kouzelná školka"? Proč bych si prostě o přestávce nemohla zahrát "nebe, peklo, ráj"? Proč si někdy lidi chtějí hrát na dospělé?
  • Když jsme v angličtině měli speaking hodinu (to se učitel ptá na skoro nesmyslné otázky, jen abychom mluvili) a zeptal se mě, kolik bych chtěla mít let, řekla jsem tři. Protože bych prostě chtěla mít tři. Ostatní prý na tuhle otázku odpovídají, že by chtěli být dospělí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama