Je ne suis pas paresseuse, mais le temps passe trop vite!*

24. října 2012 v 16:14 | Jill |  Kresba/malba
*Nejsem líná, ale čas letí příliš rychle.

Nicméně onen čtvrtý rozměr našeho světa teď vnímám úplně jinak. Kdy se tak stalo? Možná bych byla schopná říci to přesně na hodinu, postačili bychom si s datem, ale řekněme, že to bylo druhý týden letošního října. Příčinou mého prozření je výlet do Londýn, přesněji řečeno cesta autobusem tam. Kdysi mi pomyšlení, že strávím venku (myšleno mimo náš dům) 7 hodin vkuse, připadalo nepříjemné a vyčerpávající. Za ten týden v Londýně jsem zjistila, že i 10 hodin na nohou může být málo.
Ten týden jsme strávili částečně v autobuse, částečně v rodinách a částečně v centru Londýna. Buďme struční a řekněme, že to bylo super, anebo se rozepišme a přidejme k tomu dalších pár pozitivních přívlastků, tak jako tak, přesní nebudem...

Je pár věcí, které mi tu Anglii připomínají. Kromě "suvenýrů", mezi nimiž se nachází také Jane Eyre v originále (z té mám asi největší radost), jsou to pochopitelně fotky, nějaká videa, ale především (neboť ohledně hudby jsem nejcitlivější) písnička od Rise Against, kterou jsem tam poslouchala v dosti hojné míře.

(Rise Against: Swing Life Away)

Přejděme k hlavnímu tématu článku, jímž je moje poslední dobrá kresba. Pravda, netypické, aby se článek jmenoval jinak než samotné "dílo" v něm zveřejněné, ale to be honest, ta francouzská věta mi tak přišla vhod...

No Love No Life
Pod tím samým názvem je už nějaký ten pátek k vidění na Hand-Artu. To be honest for the second time, jsem na něj hrdá. Proto má čestné místo pod stolem... a na obale sešitu biologie...

Poznámka nakonec: Aby bylo jasno, nejsem zamilovaná. Ta písnička se mi líbí, protože Tim McIlrath má fakt dobrý hlas a srdce nemusí mít jen ten, kdo je zrovna zamilovaný...

P.S.: Stejně mám radši Stellite;-)
 

Pseudoimaginární improvizovaný nesamostatný výboj elektrického pole za sníženého tlaku (c)

10. července 2012 v 18:47 | Jill |  Smetí
Jestli bych někdy měla mít nějakou kapelu, ironiejako že se to při mém hudebním nadaní může lehce státironie, bude se jmenovat přesně tak, jak zní nadpis. A nebo když budu mít nějaké sportovní družstvo do turnaje v ringu. Bude se jmenovat taky tak, i když bych pak v něm měla zbýt sama. Neboť se mi vážně nelíbí, když je někdo v těchhle věcech přízemní a prosazuje raději trapný název "Žirafy"... (Vzhledem k choulostivosti tématu byl název v uvozovkách kapku pozměněn.)

Má maličkost si zase jednou usmyslela vydat se na jeden ze svých blogů, aby mohla na internet přispět dalším nesmyslným článkem jakých v dnešní době vzniká ohromná spousta.
Tento článek však smyslu pozbývá ještě víc, jelikož už končí... Bez hlubší myšlenky.

No, pojďme mu přidat trochu podstaty, však by si to zasloužil, n'est ce pas?
Pokud budete mít někdy dlouhou chvíli a chuť na nějaký vážně dobrý film, s kapkou vkusné romantiky, určitě se podívejte na Janu Eyrovou z roku 2011 od režiséra Caryho Joji Fukunagy s Miou Wasikowskou v titulní roli. Ten film jsem viděla již dvakrát a určitě to tím nekončí. Když vás nějaký film donutí znovu začít číst knihu, která vám ještě nedávno připadala zdlouhavá neřku-li poněkud nudná, to je už co říct... A teď budu trochu taková, jaká obvykle nejsem (pokud se ovšem nemluví o panu Hetfieldovi) - když už se vám to náhodou příliš zamlouvat nebude, určitě vám učarujou oči pana Rochestra...

Reportáž: Metallica 7. 5. 2012 Praha

16. května 2012 v 18:05 | Jill
Žádný zvláštní komentář k odkazu. Snad ten článek, který se pod ním skrývá bude mluvit za vše. Volume zážitku na maximum!:-)
 


Metallica: Just a Bullet Away

15. března 2012 v 20:10 | Jill |  Music
Nechápu, jak jsem to mohla prošvihnout. Vím, že vyšlo "Beyond Magnetic". Věděla jsem to i když zrovna vycházelo, ale prostě jsem to nějak nebrala vážně. Jak jen jsem mohla! Spousta lidí tvrdí, že je to hloupost, vydat jen pár písniček nahráných při tvorbě posledního studiového alba jako samostatné EP. Nechápu proč. Sice mám takový hlodavý pocit, že Metallica byla zaskočená nepříznivou reakcí publika, která rozhodně nepřišla z strany, na "Lulu" a když hoši chtěli ukázat, že rozhodně nezměnili svůj metallikovský sound, vydali "Beyond Magnetic". Nicméně, ať už to udělali z jakéhokoli důvodu, nic to nemění na faktu, že je to dobrá muzika a silně lituju, že jsem si na ni nevzpomněla dřív a poslechla si ji až tento týden. Tak aspoň ji už zase nemám oposlouchanou...


"Just a Bullet Away" instrumentálně dokolý majstrštyk (to slovo se mi líbí), text jsem zatím pořádně neprozkoumala, ale hodlám se na něj podívat svým hluboce analytickým okem největšího metallického fanouška. Přeju příjemný poslech.

Post scriptum: Je velice velice neuctivé, když se pod tak hodnotným dílem skupiny Metallica obejví reklama na "Hlas Československa". Och jak to jen může tížit čistou ocelovou duši každého milovníka opravdové hudby! Silná, opravdu silná slova, ale ne dost silná!

Sweet amber (náramek)

15. března 2012 v 16:19 | Jill |  Ruční práce

Tak tu teda máme první ukázku mé ketlované tvorby. První náramek, který jsem touto technikou vyrobila. Fotka není moc kvalitní ani dobře vyfocená, ale zrovna teď se mi nově fotit nechce.
"Sweet Amber" proto, že Katka říkala, že vypadá jako jantar...

A pak? Destilujeme. Apak? Destilujeme. A pak? Destilujeme. A pak? Destilujeme. A pak? Destilujeme. A pak? Destilujeme.

11. března 2012 v 16:41 | Jill |  Smetí
Tenhle článek nebude mít nic společnéhos alkoholem. V souvislosti s mou maličkostí je totiž představa oblíbeného nápoje mnoha mých (dalo by se říct) vrstevníků velmi velmi velmi absurdní.
Titulek je jakousi alegorií na věčně se opakující kolotoč. Ano, alegorií, a takto mě kazí hodiny literatury. Kazí mě až do takové míry, že jsem si o jarních prázdninách půjčila povinnou četbu! A dokonce jsem zjistila, že mě baví. Ne vážně, pokud vám můžu něco ze seznamu knížek k matuře doporučit, tak "Povídky z jedné a druhé kapsy" od Karla Čapka. Ono se to čte dobře, rychle a navíc ani nemusíte číst všechno.
Zajímalo by mě, jak dlouho se musí načítat to kolečko u e-mailové schánky, aby mi řeklo "Nemáte žádné nové zprávy". Nebo taky, jak dlouho se tady bude opakovat ta reklama na "Všemocného" a Voyo.cz? Toť otázky, které není snadné zodpovědět. Stejně jako ta, kdy už konečně přestanu mít hrůzu ze školní jídelny.
Poslední dobou mám kromě "simpsonománie" taky tvořivé období, kdy si říkám, možná ve mě kus umělce vážně vězí. Podle "nepořádku" na mém stole určitě.
Začala jsem ketlovat a udělala jsem tak už několik náramků, řetízků a prstýnek. Některé nevypadají, že bych je vůbec kdy mohla někam nosit já, mamka, nebo mé sestry. Ale tady jde především o zábavu, kterou mi "šperkaření" přináší. Když mi dojdou korálky, které zrovna potřebuju, rozeberu nějakou starší věc a udělám z ní novou...

...To be continued...

Píše se to tak?


Otazník

1. března 2012 v 16:03 | Jill |  Kresba/malba
Už i zelená barva mých vlasů vybledla za dobu mé neaktivity...
Uvědomila jsem si, že si každý den sednu aspoň na chvíli k počítači a jedié stránky, kam se podívám, jsou stránky školy, neboť toužebně vyhlížím v tabulce se suplováním odpadlou hodiny matiky nebo dějepisu. Namísto toho zjišťuju, že nám tyto dva předměty naopak přibyly do rozvrhu tohoto týdne na úkor hodin biologie a chemie. Nabízí se otázka, co bych zvolila, kdybych tu možnost měla. Ale nebudeme se pouštět do takto složitých témat. Zjistila jsem, že nejsou jiné stráky, které pravidelně navštěvuju. Blogy a NMNL si navštěvovat netroufám, neboť se cítím provinile.

Každpádně jedna velmi potěšující zpráva, která je venku už skoro dva měsíce:
METALLICA BUDE V PRAZE. A MY NA NI JEDEM.
Ještě stále mi tato fakta nedochází a nějak nejsem schopna je pobrat. Vždyť já uvidím prvně v životě naživo svého manžela!

Všimli jste si, jak je venku škaredě? Z dlouhodobého pozorování vyplynulo, že má maličkost je skoro přehnaně citlivá na barvu oblohy. Právě teď se moje nálada blíží nulovému bodu a moc tomu nepřidává fakt, že jsem zítra zkoušená z angličtiny. A ještě tomu ubírá ta reklama na Ordinaci v růžové zahradě, co mi běží hned tady vedle editoru textu. Ale uznávám, že to teplé kakao mi přišlo vhod.

Možná neustále věříte ve smysluplnost tohoto článku (já taky). Možná je vám to ukradené, což je pochopitelně mnohem pravděpodobnější. Takže nebudem to natahovat. Začínám se nudit, překvapivě.


Nedávno jsem to hodila na H-A a jelikož mám nouzi o témata, přícházím s tím teď tady. Původně to neměl být můj autoportrét, ale prý to tak vypadá, tak možná je.

Foo Fighters: Walk

4. února 2012 v 16:28 | Jill |  Music
Je hodně dobrých hudebních videoklipů. Především těch starších. Dneska už moc dobrých videí nevzniká a tím míň vtipných, ale stejně se najdou tací, kteří jsou i v dnešní době schopní natočit něco dobrého. Jedním takovým výtvorem je klip od Foo Fighters, který jsem viděla tuším někdy v září, a tak mě udivuje, že ho tu ještě nemám.


A to by možná stačilo, k tomu klipu ani není víc co dodat...

Aneb

13. ledna 2012 v 17:01 | Jill |  Smetí
Všimli jste si někdy, jak často používají někteří autoři v názvu svých děl spojku "aneb"? Pokud jste se někdy v poslední době učili národní obrození, tak nejspíš jo. Toť k nadpisu.
Možná jste zaregistrovali, že už je po Vánocích. A pokud jste opravdu mimořádně všímaví, zaregistrovali jste i to, že za chvíli bude pololetí. A já si jako včera pamatuju na to loňské.

  • Na Vánoce jsem mimo jiné skvělé dárky dostala Imaginaerum od Nightwish a hodnotím ho hodně kladně. Je velkolepé, je dotažené do konce, je ucelené a profesionální. Líbí se mi. Ne sice všechny písně, ale většina ano. Vyvolávají patřičnou atmosféru. Jen mě trochu zaráží, že jsem tam zaslechla minimálně dva motivy, které se objevily už na DPP... Při Tuomasově skladatelské kapacitě dosti nečekané.
  • Od úterka (vlastně pondělka večer) mám zelené vlasy. Tentokrát celé. Nejen ofinu jako loni. A sklidila jsem za to v některých případech dokonce obdiv, což mě těší. Barva se sice vymývá, ale snad ještě nějakou dobu vydrží, alespoň dokud se neodhodlám nabít baterky do foťáku, ať svou skoro vodníkovskou image můžu zvěčnit.
  • Psali jsme čtvrtletku z matiky. Bylo to poprvé, so jsem se obávala dokonce pětky. A teď je to poprvé, co mám těsně před vysvědčením nerozhodně...
  • Zase mám hodně často chuť postavit se na hlavu. Je to divné, když to ve skutečnosti ani neumím? Někdy si ale říkám, že být vzhůru nohama by bylo pohodlnější...
  • Dostali jsme fotky z tanečních. Neřekla bych do sebe, že takhle budu někdy vypadat na podpatkách a v tanečních šatech. Ano, uvědomuju si, že jsem zde nenapsala podrobnější reportáž ze závěrečné, ale já už si ani nepamatuju, co bych o ní psala.
Někdy si říkám, co to do mě vjelo, že sedím u počítače a píšu svoje myšlenky na internet...

(Sunshine: NFNY)
A jindy si zase říkám, že i česká hudební scéna má své naděje.

Možná

22. prosince 2011 v 15:19 | Jill
Dlouho jsem tu nebyla. Víc jak měsíc. Zatím se udála spousta věcí. Tak třeba jsme už měli závěrečnou kolonu. Nebo jsme odevzdávali sociologické výzkumy. Taky vyšla deska Nightwish. A já jsem zjistila spoustu věcí.
Možná by člověk měl vědět, na co stačí...

  • Tak třeba, jsem zjistila, že jsem schopna vydržet, když mě defakto cizí kluk drží kolem pasu, přestože jsem šíleně lechtivá. Tohle jsem se dověděla v tanečních. Na druhou stranu však nejsem schopná postoupit ani jedinkrát v taneční soutěži. Je mi líto, že jsem to svému tanečnímu partnerovi pokazila.
  • Dokázala jsem ve městě zastavovat úplně cizí lidi a pokládat jim otázky z dotazníku v rámci sociologického výzkumu.
  • Byla jsem schopná sedět pět hodin u počítače a zpracovávat ty hloupé grafy na výzkum. Dělala jsem je třikrát!
  • S Katkou jsme zašly od naší školy až do minischopping parku, nakoupily nějaké věci a zašly až za naši školu k Tesku a to vše jen za hodinu a půl! A navíc v tom hrozném větru!
  • A hlavně jsem zjistila, že dokážu vydržet víc jak měsíc bez počítače. Kdybych nemusela dělat ten výzkum, vydržela bych to úplně. Možná se tu zase dlouho neukážu. Ne snad, že bych nechtěla, ale nepotřebuju.

Přeju všem veselé Vánoce a šťastný nový rok!


Kam dál